Hokej nás baví ??

Hokej nás baví ?? - obrázek

Hokej nás baví ?? - obrázek

     Občas vkládám na tyto stránky odkazy na různé hokejové články. Ať se již týkají mládežnického hokeje či hokejového přostředí jako celku. Kdybych v poslední době měl umístnit link na články s hokejem spojené, asi by se nejednalo o příliš radostné čtení. Událostmi natočenými v snad až příliš jednostraně zaměřeném pořadu "Zlatí hoši", excesem našich mladých reprezentantů, uplácení hokejových legend. Spíše než jak se to stalo, se začíná vkrádat myšlenka proč vlastně své potomky na hokej pouštíme, proč mrzneme na tribunách a proč naše konta s počátkem sezóny vypadají jako po nájezdu barbarských hord.

     Proto, že hokej nás baví. Baví děti, baví jejich rodiče, příbuzné, trenéry. Děti jej hrají pro zábavu. Během hry dokážou zapomenout na stav utkání, na rady trenéra i rodičů a plně zaujati zápasem nevěnují žádnou pozornost všem okolnostem shora popsaným. Na základě jejich hry poté rodiče rozvíjejí teorie o samotném talentu svých dětí, vlivu trenéra na budoucí hokejovou kariéru ratolestí a schopnosti či neschopnosti klubu poskytnout budoucí hvězdě odpovídající zázemí pro tréninky a přípravu.

     Teorií rodičů o talentu dětí je několik. I v tomto věku dětí jsou někteří rodiče nepochybně přesvědčeni o schopnostech svých potomků, chtějí slyšet pochvaly na hru synátorů nejen od ostatních rodičů, ale i od samotných trenérů. Jedna z mých raných sportovních vzpomínek se váže k osobě fotbalového trenéra prosícího mého otce, ať mne nechá místo na housle chodit na fotbal. Dříve či později se prý dostanu minimálně do první ligy, ale dle jeho názoru skončím spíše v repre. V současné době čekám ve futsalovém klubu Veselá Bída, hrajícího nejnižší možnou ligu okresního formátu, na urgentní telefonát od pana Bílka. A takový jsem býval talent.

     Teorií rodičů o trenérech je také více. Rodiče nemají příliš rádi, když trenér na hráče moc kříčí, děti jsou vystresované. Rodiče nemají rádi, když trenér na děti málo křičí, děti se pak nedokáží na hokej dostatečně nabudit a má to vliv na jejich výkon. Rodiče už vůbec nemají rádi, když trenér vůbec nekřičí, takovéhoto kouče v podstatě hokej ani nezajímá. Děti rodičů jsou vždy nasazováni do utkání spíše méně, než by měli být, s krajně nevhodným složením spoluhráčů na ledě. Odstrašujícím příkladem budiž rodič, který při jakémkoli kontaktu svého potomka s pukem řve z tribuny "jeď" a jestliže má puk v držení jeho spoluhráč, změní slogan na "nahraj ..... ovi" (doplň jméno dle svého uvážení).

      Samotný klub pak nevěnuje danému ročníku dostatek pozornosti. Tréninků je buď moc, děti jsou přetrénované a nemají žádný volný čas, nebo je tréninků žalostně málo. Klub absolutně nechápe talent potomka a nedokáže domluvit trenérovi, aby jej plně nasazoval i na úkor ostatních.

     Toto jsem zatím pochopil o hokeji za tu dobu, co synátorovi přeskočilo a místo po zeleném pažitu se plácá na ledové ploše. Jestli jste se v některých větách poznali, nezoufejte, popisuji i vlastní nešvary. Hokej mě zatím baví. A co Vás?

14.09.2010 15:04:22
jana.roman



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one